Ivan Hoffmann o stavebnictví I.

Vaše firma již existuje přes sto let… Do Chrudimi jste přišli z Paříže…

Rodina mého dědečka žila velmi dlouho ve Francii. Od napoleonských válek - původně pocházela z Blanska. Dědeček si zakládal na tom, že umí česky, byl velice slovansky založen, navštěvovali ho v Paříži čeští spisovatelé, například Jaroslav Vrchlický.

A jak jste se ocitli zpátky v Čechách?

Sokolové z Chrudimě v roce 1889 přijeli na světovou výstavu, dědeček se s nimi setkal, ujal se jich během jejich pobytu a oni ho pozvali do Chrudimě. Přijel se skutečně podívat, chytilo ho nějaké Heimweh, odstěhoval se sem a od té doby tu žijeme. Můj tatínek byl nejmladší syn a narodil se již tady.

A vy jste převzal rodinnou firmu po něm…

Řídím rodinnou firmu již ve třetí generaci, přičemž můj dědeček byl ročník 1854, tatínek 1902, já 1940. 

A kdo bude vaším nástupcem?

Za deset let převezme firmu můj vnuk, kterému je teď dvacet.

Čím se firma původně zabývala?

Firma původně byla módní, kožešnická a designérská. U nás začínali například bratři Pokorní – jeden z nich – Zdeněk – byl autorem Expa 58 (restaurace v Letenských sadech, dnes kancelářská budova, pozn. autor). Později jsme svou činnost rozšířili o zahraniční obchod.

To bylo před válkou…

Ano. Za války sem byla dosazená válečné výroba. Po válce jsme se trošičku zmátožili a v osmačtyřicátém nás znárodnili. Mě celkem jedenáctkrát stačili vyhodit z různých škol, například do gymnázia v Chrudimi jsem chodil jen 15 minut. Průmyslovou školu stavební v Čáslavi jsem též nedodělal, odtamtud mě také vyhodili, tak jsem jezdil s koněm. Vysokou školu jsem dělal až dálkově.

Pak byla léta komunismu…

Čtyřicet, vlastně jedenačtyřicet let jsme byli znárodnění, já jsem firmu v roce 1991 restituoval. V témže roce jsem pořádal první módní přehlídku a postavil první veloxový dům.

Jak jste se k tomu dostal?

Rodiče byli před válkou investoři, developeři, řeklo by se dnes. A dům jsem si postavil pro sebe v roce 1991, první z 1700 rodinných domečků. S architektem Köhlerem dělám dodnes. A na domě bych ani dnes nic nezměnil. Mimochodem, když končil minulý režim, byl jsem ředitelem výstavby části atomové elektrárny Jaslovské Bohunice.

A proč Velox?

Můj zeť byl tou dobou šéfem Veloxu ve Vídni. Moje dcera se vdala do Vídně proto, že po ní chtěli, aby vstoupila do socialistického svazu mládeže. A začal jste stavět další domy i pro zákazníky…

Založil jsem firmu, otevřel jsem si módní ateliér, kožešnický ateliér a zlatnictví - to jsme také měli v rodině ze strany mé manželky. Tam, kde je dneska zlatnictví, sídlili chrudimští hovnometaři (smích). A začalo jsem se věnovat také zahraničnímu obchodu, obchodoval jsem s cementem, zastupoval jsme slovenské a české cementárny, zprostředkovával jsem export jejich cementu.

Jak jste získal kontakty na Západě?

Dost jsem se tam pohyboval, protože jsem dlouho závodil na lodi, věnoval jsem se jachtingu (Ivan Hoffmann byl vicemistrem světa ve třídě Finn, pozn. autor). Ale zpět k domům… Takže jsem postavil první dům, další rok deset, pak asi třicet. V roce 1996 jsme vyhráli Dům roku s domem Afrodité - externí odkaz  - těch jsme postavili ke třem stům.

Jak tady byl Velox přijímán?

V roce 1972 československé státní lesy koupily licenci na výrobu technologie Velox - externí odkaz , tenkrát ovšem byla bez izolace. Protože měli spoustu odpadního dřeva - ta základní deska je štěpkocementová, 90 procent dřeva, devět procent cementu a vodní sklo. Ta technologie je ekologicky nezávadná, stavěly se z toho mateřské školky, školy a trochu i rodinné domy. Sama o sobě je ta technologie už 55 let stará.

Když jsem s tím začínal, byly desky už s izolací. Já mám na svém domě 10centimetrovou, dneska používáme 15 cm jako základ a více. Můj dům je v kategorii nízkoenergetický a stojí už dvacet let.

Co bylo pro vás u prvních domů nejdůležitější?

V první etapě jsme se spíše soustředili na to, jak ty domy mají vypadat. Pak jsem najednou zjistil, že bydlím v domě, kde platím za vytápění mnohem méně než u menších domů, v nichž jsem bydlel dřív. Když jsem ho  stavěl, stál kubík plynu korunu čtyřicet, tak se to tak nebralo.

A jak jste se dostali k nízkoenergetickým a pasivním domům?

Pak přišla série ekonomických domů - začali jsme domy zmenšovat, pak přišly domy ekologické, už nízkoenergetické. Energetičností domů se soustavně zabýváme dvanáct, třináct let. Předtím jsme říkali: ano, my stavíme úsporné domy. Ale co to je úsporný dům, nebylo definováno, dokonce to do dneška definováno není.

Chcete ušetřit na energiích za provoz domu? Společnost Irbos patří mezi jedny z nejlepších stavebních firem, které se zateplováním domů na českém trhu zabývají.

IRBOS s.r.o.

Je to stanoveno velice vágně, v žádné normě to není. Důležitý je účet, kolik zaplatíte za plyn. Typové pasivní domy pro vás kreslí v Bratislavě… Jsou to mí přátelé, s nimi stavíme domy zase už jiné formy, tvarově vhodné pro jedenadvacáté století. Problém je, že prostě nelze stavět jen takové domy. Máme některé domy ve variantě s rovnou střechou, stanovou, pultovou… protože některé typy střech někde neprojdou… A někde se taky nehodí… Prostě estetika  nespočívá v tom, že postavíme solitérní, úžasný dům, který je jako pěst na oko.

To je jako v módě: nelze se extravagantně obléknout, musím zůstat elegantní, elegance spočívá v kráse a nenápadnosti, a ne v kráse a nápadnosti. Prostě nabízíme domy do různých prostředí: do venkovského prostředí, do rekreačního prostředí, máme domy do sídlišť… Satelitů… Aby tam zapadly, ale nebylo by to podnikatelské baroko, nemáme tam žádná cingrlátka, žádné kuželky…

Prostě se tam domy musí nějak zapasovat. A potom, to je důležité, lidé mají také nějakou svoji představu a my ji nemůžeme úplně zlomit. Velmi často krůček po krůčku říkáme: ale tohle by nebylo hezké. Učíme je znát světové strany a hospodařit se sluncem. Říkáme jim většinou: postavte si rodinný dům - externí odkaz  menší a nepodsklepujte ho…

Proč?

Řeknu vám historku. Přišel jeden člověk, že chce stavět dům a že ho musí mít podsklepený. Jeho paní říkala: kam dám brambory? A já jsem odpověděl: mám pro vás úžasný nápad, nepodsklepujte to, vezměte celou rodinu, jděte do Zlaté hvězdy, objednejte si kompletní menu s aperitivem a lahvičkou vína a ušetříte. Sklep vás bude stát 600 tisíc korun, máte hypotéku na šest procent, to je 36 tisíc korun jenom úroky, plus ta splátka. V nebližších dvaceti letech vás to bude stát padesát tisíc ročně navíc, tak si to vydělte: každý týden
tisíc korun.

Nebo přijdou zákazníci a ukážou vám na počítači obrovský dům, rezidenci… Mají na to peníze. Ale k takovému domu by byli potřeba dva stálí zaměstnanci. Protože buď je manželka uklízečka a pokojská, nebo žije. Byl to případ starší manžel, mladá manželka, druhá, tak jí chce postavit rezidenci. Byl to velice pracovitý člověk,
majitel majoritního podílu ve velké firmě. Tak jim říkám: postavte si dům, abyste v něm byli šťastní. Šťastní ale nebudete z toho, že máte pořád hodně práce na domě. Radím lidem univerzální pokoje… Pokoj pro hosty, kde je současně druhá televize, kde je současně domácí počítač, kde je současně domácí kancelář apod.

A pak jste se dostali k pasivním domům…

Od začátku stavíme domy na takových 60 kWh/m2 a rok. Dnes je náš standard mezi 35 a 40 kWh. A pasivní domy jsem stavěli ještě před akcí Zelená úsporám. Velox je totiž proměnný systém, lze z něj postavit cokoli. Teď se v technologii Velox projektuje na Slovensku katolický kostel. Bude nízkoenergetický. Protože církev pochopila, že věřící víc věří, když jim je teplo.

Energie je cenná, je to valuta, je to také vyjádření životního stylu.Energie je cenná, je to valuta, je to také vyjádření životního stylu. Nikdo už není moc velký hrdina, když přijede s nějakým obrovským autem a spotřebou dvacet litrů. V Rakousku už je to dneska bonton. Když chce někdo mít nějakou pozici ve společnosti, neočekává se, že bude okatě rozhazovat peníze, například i za  neúsporná auta.

Ano, začali jsme stavět pasivní domy. Máme i typové pasivní domy. Typový projekt ale pro nás není žádné dogma. Chcete dvojgaráž místo jedno garáže? Umíme to. Neděláme totiž žádné panely. Jsme stavební systém.

Druhou část rozhovoru s Ivanem Hoffmannem čtěte již zítra!

Zdroj: Časopis DŮM & ZAHRADA