Dřevěné domy v 18. století. Jak se v nich bydlelo?

V české vesnici jste na konci 18. století našli jenom chalupy ze dřeva. Ze dřeva byly i hospody nebo kostely. Vesnice se neustále rozrůstaly o nové a nové domky, což vedlo až k povinnosti očíslování domů, které nařídila Marie Terezie. Dřevo bylo v té době nejoblíbenějším stavebním materiálem, protože bylo dostupné, mělo dobré izolační vlastnosti a jednoduše se zpracovávalo. Mělo ale i jednu nevýhodu, rychle hořelo. V době dřevěných komínů a otevřených ohnišť v místnostech nebyly výjimkou rozsáhlé požáry, které nejednu vesnici srovnaly se zemí.

Panovníci proti dřevěným domům

Právě požáry vedly Marii Terezii k vydání Ohňových patentů, nových nařízení a protipožárních opatření. Patřilo mezi ně například budování vodních nádrží uvnitř vesnic, stavba zvoniček pro rychlejší ohlášení požáru a výsadba listnatých stromů mezi domy, které měly zabránit rychlému šíření ohně.

Problém tkvěl také v neuspořádanosti domů a minimálním rozestupu mezi nimi. Proto v roce 1785 vydal Josef II. patent, který stanovuje minimální vzdálenost mezi domy na 1,79 m (1 sáh). Ve svých nařízeních shrnul dosavadní protipožární opatření své matky a rozšířil je o zákaz dřevěných komínů. Nově nesměly stát kamna a otevřená ohniště blízko dřevěných stěn a nesměly přijít do styku s dřevěnou podlahou.

Patentem ale vše nekončilo. Byl vydán absolutní zákaz stavby dřevěných domů, který se ale ještě dlouho po vydání porušoval. Zkrátka nebylo snadné donutit lid, aby vyměnil dřevo za cihlu. Až když bylo povoleno pálit na svém pozemku cihly a následně je i prodávat, začaly se zákony o dřevěných domech dodržovat.

Moderní materiály dávají ohni stopku

Tehdejší dřevěné domy a moderní montované domy nelze srovnávat. Kvalitní materiály splňují veškeré požadavky na protipožární opatření - minerální vata uložená v rámové konstrukci stavby odolává teplotám do
1000 ^oC, desky Fermacell jsou nehořlavé, a dokonce ani nežhnou a neuhelnatí. Zvýšené riziko požárů vám proto v dřevostavbách rozhodně nehrozí.